Formy inovativního vzdělávání

Aktivita Inovativní vzdělávání dětí/žáků představuje projektech šablony OP JAK velmi významný prvek. Na základě častých dotazů pedagogů na seminářích jsme se rozhodli, přestože přílohy výzvy obsahují rozsáhlé údaje o realizaci této aktivity, zpracovat stručný souhrn k uváděným inovativním formám výuky. Každá z forem pak obsahuje odkaz na digitální zdroj, kde je možné získat detailnější informaci k realizaci této formy.

Projektová výuka (ve škole/mimo školu):

Projektové vyučování je výuka založená na projektové metodě. Projekt je chápan jako komplexní pracovní úkol, při němž děti/žáci samostatně řeší určitý problém (problémový úkol, problémovou situaci, ...). Pomocí této výukové metody jsou děti/žáci vedeni k samostatnému zpracování určitých komplexních úkolů či řešení problémů spjatých s životní realitou. Charakteristickým znakem projektové výuky je cíl, který je představován určitým konkrétním výstupem, tj. výrobkem, praktickým řešením problému, ... Projekty často mají podobu integrovaných témat, využívají mezipředmětových vztahů.

ZORMANOVÁ, Lucie. NPI ČR. Projektová výuka: Příspěvek čtenáře informuje o projektové metodě a projektové výuce. [online]. 21. 5. 2012 [cit. 15.11.2022]. Dostupný na WWW: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/s/14983/PROJEKTOVA-VYUKA.html

Tandemová výuka:

Tandemová (či párová) výuka je výuka, při které 2 učitelé/učitelky sdílí odpovědnost za plánování realizaci a evaluaci výuky. Tandemovou výukou se rozumí "práce dvou a více vyučujících, kteří společně plánují, vedou a vyhodnocují výuku pro stejnou skupinu učících se ve stejném čase." Jinými slovy dva pedagogičtí pracovníci, například dva učitelé či učitel s asistentem pedagoga, plánují, realizují i reflektují společnou výuku. Podtrhuji, že je důležitým parametrem spolupráce ve všech třech fázích.

ADLER, Marek. Tandemová výuka. Co? Proč? Jak? [online]. 20. března 2021 [cit. 15.11.2022]. Dostupný na WWW: https://marekadler.cz/tandemova-vyuka-co-proc-jak/

Vzdělávání s využitím nových technologií:

Do popředí se dostává didaktická technika, v jejímž čele stojí tzv. informační a komunikační technologie (ICT) - nově označovaná jako technologie digitální. Nacházíme se v době informační společnosti, postavené na integraci digitálních technologií do všech oblastí života člověka, na což školství zcela přirozeně reflektuje bez ohledu na věkové limity.

Moderních digitálních technologií ve výuce existuje celá řada. Zatím pevné místo ve výuce mají interaktivní tabule, dataprojektor, notebook, televize apod., začínají se však uplatňovat další novinky - dotykové panely, vizualizéry, digitální mikroskopy/lupy, tablety, interaktivní a programovatelná technika (robotické hračky), vizuální a rozšířená realita, 3D tisk, laserové gravírování, internet věcí, cloudové technologie apod.

KOPECKÝ, Kamil; SZOTOWSKI, René. PF UP V OLOMOUCI. Moderní informační a komunikační technologie ve výuce: (průvodce studiem) [online]. 2018 [cit. 15.11.2022]. Dostupný na WWW: https://www.pdf.upol.cz/fileadmin/userdata/PdF/VaV/2018/odborne_seminare/Moderni_informacni_komunikacni_technologie_ve_vyuce.pdf

Zážitková pedagogika:

Zážitková pedagogika (také zážitkové vzdělávání nebo vzdělávání prožitkem) je přístup ke vzdělání založený na vyšší schopnosti lidské paměti vstřebávat informace, jejichž vnímání je provázeno intenzivní emocí. Jde o učení z důsledků vlastního jednání, hledání netradičních řešení a společné překonávání úkolů a výzev. Předností zážitkového vzdělávání je rozvíjení tvůrčích postupů, aktivní jednání, lepší vytváření neformálních vztahů a především intenzivní učení z prožitků namísto pouhého shromažďování informací.

WIKIPEDIE. Zážitková pedagogika [online]. 15. 10. 2022 [cit. 15.11.2022]. Dostupný na WWW: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zážitková_pedagogika

Propojování formálního a neformálního vzdělávání:

Formální vzdělávání je realizováno ve vzdělávacích institucích, zpravidla ve školách. Jeho funkce, cíle, obsahy, organizační formy a způsoby hodnocení jsou definovány a legislativně vymezeny. Neformální vzdělávání představují aktivity mimo rámec zavedeného oficiálního školského systému, které zájemcům nabízí záměrný rozvoj životních zkušeností, dovedností a postojů, založených na uceleném systému hodnot; tyto aktivity bývají zpravidla dobrovolné. Celoživotní učení předpokládá komplementaritu a prolínání uvedených forem učení v průběhu celého života, v podstatě vždy a všude. Vzhledem k tomu ani termín "celoživotní" plně nevyhovuje, protože zdůrazňuje pouze časovou dimenzi vzdělávání. V poslední době se proto uplatňuje i termín "všeživotní" ("lifewide") učení, který zdůrazňuje, že učení probíhá ve všech prostředích a životních situacích.

HAVLÍČKOVÁ, Daniela. NPI ČR. Metodika: Kompetence, kvalita, kvalifikace, (sebeúkoncepce [online]. 30. 8. 2021 [cit. 15.11.2022]. Dostupný na WWW: https://www.nidv.cz/

Aktivizující metody:

Aktivizační metody výuky usilují o aktivizaci žáků, o získání jejich zájmů na výsledcích výuky, ale také usilují o rozvoj jejich vlastní aktivity, samostatnosti a tvořivosti žáka. Jednou z forem aktivizačních metod jsou například hry. Cílem hry ve výuce je tedy především motivovat a rozvíjet osobnost žáka.

MAŇÁK, Josef. NPI ČR. Aktivizující výukové metody [online]. 23. 11. 2011 [cit. 15.11.2022]. Dostupný na WWW: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/14483/aktivizujici-vyukove-metody.html